wz

Celý život mě jako muzikanta pronásledují otázky, která je má nejoblíbenější kapely, písnička, deska nebo zpěvák. Je to stejné jako s knihama – kdybych měl označit tu nejoblíbenější, bylo by jich několik desítek. Jsem odpůrcem veškerých uměleckých soutěží, anket a dalších nešvarů, protože umění není sport, aby se dalo měřit nějakými pevnými parametry. Navíc veškeré ankety a udílení cen se stejně týkají dotyčných umělců až na posledním místě a jsou tudíž silně zavádějící. Takové akce vymýšlejí organizátoři především pro to, aby na nich něco vydělali. Umělec tady bývá spíš nutným zlem a trpěným statistou. Dokonce ani počet prodaných desek není v dnešní době obrazem úspěšnosti umělce. Počet prodaných nosičů rozhodně to nepotvrzuje kvalitu umělce. Prodat se dá všechno, chce to jen dost peněz na reklamu – jako u každého jiného produktu. Zpěvák nebo zubní pasta – obojí se dá při dobré mediální kampani a reklamě dobře zpeněžit. Je to jen vymývání mozků.  Taky se mi nelíbí některé přívlastky jakými sdělovací prostředky označují, často ne příliš kvalitní zpěváky a zpěvaček – „první dáma naší country“ nebo „král českého jazzu“. Takových „prvních dam“ a „králů“ běhají po Čechách desítky!


Začnu mými nejoblíbenějšími kapelami. Je jich hodně, ale tady můžu s klidem nominovat jen první příčku. Je to Frank Zappa. Tam je všechno, co od hudby očekávám a proto to musím trochu zdůvodnit. U ostatních kapel žádné důvody nepotřebuju – prostě se mi líbí. U Zappy člověk najde v každé jeho sestavě vrcholové hráče a vždycky tak dva, tři „nejlepší zpěváky na světě“. O repertoáru by bylo zbytečné se rozepisovat. Inteligence, nadhled, špičková aranžmá, osobitost, humor – obdobně všestranný umělec se asi v našich časech nenajde. Takovému mistru se potom dá i leccos prominout. Silnou stránkou Zappy je i pořadí skladeb na koncertě, dokonale zvolená tempa a úžasná gradace každého vystoupení.

Do svých oblíbenců pak řadím obligátně i Beatles, ranné Rolling Stones, Deep Purple, Uriah Heep, Who, Led Zeppelin a všechny ty slavné kapely liverpoolskou érou počínaje a osmdesátými léty konče. Pak mám několik speciálních oblíbenců a těmi jsou:

Bonzo Dog Doo Dah Band – větší srandu v muzice snad člověk nezažije!!!

Byrds,

Cream,

Dr.Hook and the Medicine Show – smích a pláč zároveň – výtečné texty - úžasné vokály!!!

Genesis – ti u mě svými až kabaretními příběhy evokují anglické spisovatel 18. a 19. století

Jimi Hendrix,

Lovin´Spoonful,

Queen,

Spencer Davis Group, - Stevie Winwood – to je mistr světa!!

Stevie Ray Vaughan, - takhle bych chtěl hrát na kytaru až budu velký!!!

The Quatermass

The Sensational Alex Harvey Band – největší bavič v dějinách rocku!!

ZZ Top,


Do písniček se pouštět nebudu, na to by rozsah těchto stránek nestačil. S deskama je to podobné, ale pro zjednodušení řeknu, že od některých kapel musím mít celou diskografii, jinak bych nemohl klidně spát. Tu mám už od těch výše jmenovaných a k tomu ještě přičtu kompletní diskografii:

38 Special – ojedinělý případ – co píseň, to hit!!

Animals,

Black Oak Arkansas,

Blackfoot,

CCR,

Free,

Kinks, - to je londýnský kabaret – nevyčerpatelná invence Ray Daviese!!

Lynyrd Skynyrd,

Mamas and Papas – z čeho asi vycházely aranže Abby? Takový vokály už nikdo nenapíše!!

Nazareth,

Searchers.

Who – každá z jejich desek je dějinná záležitost!! 

Zastavím se spíš u jednotlivých desek, které pro mě mají nějaký hlubší význam. Budu se snažit postupovat anachronicky. Tak je to:

Beggars Opera – Pathfinder,

Brian Auger Oblivion Express,

Brian Setzer – The Dirty Boogie,

Cockney Rebel – Psychomodo,

Colosseum – Live!,

Edgar Winter - They Only Came Out In The Night + White Trash Roadwork,

ELP – Pictures at an Exhebition,

Eric Clapton & Duanne Allmann – Derek and the Dominos,

Fabulous Thunderbirds – Tuff Enuff,

Fat Matress – první,

Grateful Dead – první,

Chicago – 1. + 2. + 3.,

Jeff Beck – Truth + Ola + Who Else,

Jesus Christ Superstar – originál verze – všechny další verze jsou jenom trapnými odvary!!

Joe Cocker & Mad Dogs and Englishmen. – historická záležitost !!

John Mayall and the Bluesbreakers, - nejlepší Claptonova deska vůbec!!

Johnny Cash – Bitter Tears, - to jsou texty, páni trampové!!!

Kansas – Power,

King Crimson – Discipline,

Little Feat – Representing the Mambo – dokonale vyprodukovaná jižanská záležitost, místy se slovanskou melodikou!!

Long John Baldry – Over Night Succes, - spoluprodukovali Elton Joh a Rod Stewart

Jethro Tull – Thick As A Brick + Passion Play, - zase ten anglický kabaret a ti spisovatelé!!

Peter Gabriel – 1. + 2. + 3. + 4.,

Pink Floyd – The Piper at the Gates of Dawn + A Saucerful of Secrets,

Pride and Glory,

první Bad Company,

první Blossom Toes – asi první kapela se dvěma sólovými kytarami!!

první LP Mersey Beats,

první LP Small Faces + Odgen´s Nut Gone Flake,

první LP Traffic,

Rufus – Ask Rufus – tak by asi vypadala „vážná“ hudba, kdyby jí psali černoši!!

Quatermass – Umění!! Několik vložek „scénické“ hudby, jako by je napsal Křička !!

Santana – Caravanserai + Borboletta + Wellcome – o takové „sopránce“ se Felixovi Slováčků ani nesnilo!!

Spooky Tooth – Spooky Two,

Steve Miller Band – první, 

UK – Danger Money 

Wishbone Ash – Argus,


Zpěváků je taky hodně a nemusí být zrovna vrcholoví, aby mě zaujali. Mě stačí, když je zpěvák dostatečně osobitý. Za příklad bych uvedl českou hudební scénu, kde je dobrých zpěváků dostatek, ale k ničemu jim to není. Když poslouchám české nahrávky, málokdy identifikuje jejich interpreta – to se týká obou pohlaví. Taky nehodnotím zpěváky podle toho, co zpívají. Mám dost oblíbenců u kterých většinu repertoáru nemůžu ani slyšet a přesto je pokládám za výtečné pěvce. Pořád mě ještě fascinuje, jak byli ve svých 20 letech Lennon a Mc Cartney fantasticky vyzpívaní z hamburských hospod. Pořád mě ještě fascinuje, jak v šedesátých létech zpívali v anglosaských kapelách osmnáctiletí zpěváci jako Steve Winwood, Steve Marriot, Peter Frampton, Paul Rodgers, Joe Cocker a další. Taková vyzrálost je v tomto věku v našich zeměpisných šířkách nevídaná. I když bratři Poláci jsou taky pěvci jako řemen! Kromě jmenovaných jsou mými favority i Peter Cetera, Napoleon Murphy Brock, Long John Baldry, Eric Burdon, Steve Walsh, Steve Perry, Glenn Hughes, Dennis Loccorriere, Rick Medlocke, Jim Dandy, Chris Farlowe, Carl Perkins.


A kvůli návaznosti musím zmínit i oblíbené autory:

Frank Zappa – má všechno!!!

Ray Davis – neskutečná invence a typicky anglický humor

Pete Townshend – neskutečná invence a schopnost napsat i větší plochy a přitom udržet pozornost a tah!!!

Josef Kůstka – osobitý rukopis se slovanskou melodikou – škoda, že nepíše texty!!

 -------------------------------