wz

Nadávno jsem měl debatu s Petrem Korálem a přišla řeč na to, kdo je nejosobitější český kytarista. On měl svého kandidáta a já taky – měl jsem jasno hned v první vteřině. Pár dní na to jsem byl na Žižkově v Kainu a tam vypukla u našeho stolu debata na podobné téma. Tam padali taky různí kandidáti, ale mě nikdo nepřesvědčil, já v tom mám pořád jasno – a už dlouho, ale doposud jsem tomu nevěnoval takovou pozornost. Tak teď s tím musím ven! Je to Pepa Kůstka, jehož muzikantskou kariéru sleduju zhruba od roku 1964 a jako jeho občasný spoluhráč od roku 1969.

Jeho zřejmou výhodou je to, že jako „jinoch“ dostal základy houslí a to taky pozitivně ovlivnilo jeho kytarový prstoklad. Od začátku své kytarové dráhy byl jedním z mála „čtyřprsťáků“ na české scéně a ve své technice měl tudíž na levé ruce k dispozici minimálně o jeden prst víc než drtivá většina ostatních kytaristů. První kapela, kde jsem ho zaznamenal byli hloubětínští „Hurikáni“, kteří měli v repertoáru většinou věci od Rolling Stones. Na takové věci jako jsou Carol nebo Route 66, si v té době málokdo troufnul, ale Pepa je hrál naprosto uvolněně – prostě „s prstem v nose“.

Za své éry u „Cardinals“ (cca 1968 – 1972) se zdálo, že se toho od dob Hurikánů moc nepřiučil, ale pak přišla jedna z jejich posledních sestav, kde začali hrát Deep Purple a tady se teprve ukázalo, co v Pepovi vězí. Na východoněmeckou kytaru Eterna a v Podolí vyrobenou obří aparaturu Gun, dokázal vytvořit zvuk, za jaký by se Blackmore jistě nestyděl. O brilantním provedení kytarového partu ani nemluvím. Jeho další předností bylo to, že výtečně zpíval vokály a dokonale ladil. To dělá ostatně až do dneška. Myslím, že vůbec jako první kytarista v Čechách použil v písni „Pán spleenů“ tappingu ( pokusně i hammeringu ) - v té době u nás ještě neznámého ( tuto píseň později nahráli Shut Up pod názvem „V baloně“ ). Zběsilé orchestrálky Alvina Lee hrál už tehdy Pepa s „úsměvem na rtu“, zatímco mě – jako basistu – i bubeníka při nich chytala křeč. Už  před nástupem tzv. jazz-rocku psal Pepa zajímavé a nápadité písně, které zněly na naše poměry naprosto vyjímečně a na dálku z nich  „čpěla“ slovanská melodika. To, myslím, potvrdí všichni, kdo s ním někde v té době hráli.

Když byl potom nucen u „Blue Effect“ vyměnit kytaru za basu, ztratil se mi na pár měsíců z dohledu, ale jeho kolegové z tohoto týmu tvrdili, že když na zkouškách občas jamovali a Pepa si vzal do ruky kytaru a hráli si s Radimem Hladíkem dvojhlasně nějaké Pepovy nápady – tak už bylo zřejmé, že tady by už Radimovi jeho bluesové pěšinky nestačily. Pepova osobitá technika a prstoklady byly tehdy už trochu napřed nejen před Radimovou virtuozitou. 

Jeho osobitost a převaha nad jeho tehdejšími kolegy se pak naplno ukázala za jeho působení u pražské „Bohemky“, respektive když od ní odcházel a kluci dělali konkurz na nového kytaristu. Písně téhle kapely byly o to komplikovanější, že hodně z nich napsal nebo aranžoval saxofonista Honza Kubík. To, co je pro saxofonistu snadné, převedeno do kytarových a basových prstokladů může být leckdy dost obtížné. A naopak. A právě na těchto úskalích repertoáru „Bohemie“ si nabilo ústa několik českých kytarových „hvězd“ při konkurzech na kytarový post v této kapele. A to i přes to, že v té době rozmachu jazz-rocku všichni pilně studovali mody a virtuózní hru Johna McLaughlina. Nakonec uspěl Slovák Horváth, - za to má do dneška můj obdiv, stejně tak jako Guma Kulhánek, který tato úskalí zvládal stejně brilantně jako Pepa Kůstka.

V sedmdesátých létech jsem jezdil každoročně na příbramský beatový festival, kde se vždycky našlo něco zajímavého. Na jednom ročníku tu vystoupila i kapela, kde hráli Michal Pavlíček, Pavel Trnavský a kytarista Jelínek. Stál jsem v předsálí ve frontě na pivo a měl jsem dojem, že slyším hrát Pepu Kůstku, kterého jsem nějaký čas neviděl a pak jsem zjistil, že to hraje Michal Pavlíček. Ten Pepův vliv byl na jeho hře zcela patrný a slyším ho tam dodnes, kdykoli zaslechnu „Výběr“ nebo něco podobného.

Potom jsme se setkali v kapele „Bacily“ (1975) , na jejíchž koncertech jsme rázem zaznamenali příliv rockového publika. Tady se Pepa ukázal jako univerzální hráč. Kromě elektrické kytary tady hrál na klasickou kytaru, jumbo, dvanáctistrunnou španělku a na housle. Na desku „Planetárium“ pak přispěl třemi písněmi, které podle mého názoru stojí kvalitativně o třídu výše, než zbytek desky a obsahují všechny již zmíněné atributy jeho tvorby.

Později jsme založili kapelu „Gen“ (1980) ( mimochodem v listopadu 2005 jsme se  pod názvem Gen 2000, vrátili na koncertní pódia ) a tady mohl Pepa zúročit všechno, co si po léta střádal a neměl možnost uplatnit. Ve staré sestavě s námi hrál taky Láďa Čepelák – kytarista s brilantní technikou – který byl schopen Pepovi pomoci realizovat i ty nejnáročnější kytarové party. Láďa jezdil občas jako zvukař s „Pražským výběrem“ a potom nás na zkouškách bavil úryvky z jejich repertoáru, které jako by z oka vypadly Pepovým nápadům.

Potom Pepovi zachutnalo pití – z toho se naštěstí zakrátko dostal – a z té doby musím uvést jednu zprostředkovanou historku, která dokumentuje jeho muzikantství. V kterémsi pražském divadle zkoušela jedna ze slavných českých dívčích country kapel. Jejich zkouška údajně vázla na tom, že děvčata nebyla schopna naladit dvanáctistrunnou kytaru a už to prý vypadalo, že se to nikdy nepodaří. Do toho se tam bůhvíjak a bůhví proč přimotal Pepa Kůstka, který už měl jaksepatří naváto, vyrval jim kytaru a během několika vteřin jí brilantně naladil. V té době byl nucen zpeněžit valnou většinu svého hudebního arzenálu. Ale to mělo i své klady. Když se vzpamatoval, našel pod postelí už jen stařičké tříčtvrtečnní housle a nemaje jiného východiska, začal cvičit. To mu později zpětně dopomohlo postavit se na nohy a coby kytarista a houslista se vrátil zpátky na scénu nejprve jako frontman kapely „Pavilon“ a později jako excelentní houslista kapel „Irish Dew“ a „Dick O´Brass“. Vychoval taky několik kytaristů, kteří jsou dnes schopni se zapojit do spolupráce doslova s kýmkoli – tak skvěle jsou vybaveni. V současné době se tvoří nový repertoár skupiny „Gen 2000“, kam Pepa dodal nové písně, které plně podporují moje slova.

Pokud by se zdálo, že do toho pletu věci, které s kytarovou hrou moc nesouvisí, dělám to jenom pro dokreslení Pepovy osobnosti. Dobrých kytaristů jsou tisíce, výborných stovky, ale osobitý je málokdo. A jeden z toho mála je podle mého názoru i Josef Kůstka .

Přišlo mi už dost e-mailových ohlasů na stránky.
Můj kolega Jirka Malšovský ( C.K.Vocal,  Herodes v Jesus Christ Superstar) mi píše z Thajska:
Ahoj Jindrisku, foukl mi do tvare dech casu prvnich prukopniku ceskeho bigbose, o nemz ty dnesni haranti, ktery toho mimochodem zatim prilis moc nepredvedli, nemaji ni tuchy!! Hosi jako ty, jsou opravdovymi zaslouzilymi umelci, samozrejme ne v bolsevickem slova smyslu. Preji Ti pevne zdravi a nervy, o coz nemam u Tebe obavy. Ja stale mezi Thajskem a Reckem. Svou historickou ulohu v bigbitu a spolecnosti jsem uz pravdepodobne splnil. Zivot je krasny! Z Thajska srdecne Malsak.

Jirka Bartl alias "Prase" - výborný basisa z Liliovky a z party od "Modré štiky", který vzal zavčasu "kramle", mi píše ze Států, kde je trvale usazen a občas i hraje:
Nazdar Jindro
Diky za tu tvoji website to je opravdu pohoda.Udelal si to moc dobre a taky se mi moc libi jak si to napsal.
Muzu ti rict ze neznam nikoho jinyho kdo by projel rock music tak jako ty.
To je teda historie. No zkratka" the best".
Jindro ,ty vole tady ti posilam ukazku co ja tady mydlim s jednim kytarystou a zpevakem Dave Branigan.
Tak zatim
 Jirka

Taky mi napsal jeden anonym : To se nedá číst.


Ale na druhé straně e-maily tohoto typu:
Dobry den,
jmenuju se Anna Vancova a jsem sefredaktorka Magazinu na www.atlas.cz. Vase stranky me oromne zaujaly a pobavily - vy jste rozeny vypravec. Napadlo mne, nechcete s nami spolupracovat? Honorare jsou na internetu pravda nevelke, ale zase, mame 200 000 unikatnich pristupu tydne a to uz je docela velka tribuna, ze?
Mohu vam nekdy a nekam zavolat? (Tim chci naznacit, ze na vas nemam mobil :))
S pozdravem
av


Recenze Los Vobos    Ohlas 1 
Takové chatování může být občas poučné a inspirující - Slovan všude bratry má??? - Ohlas na mou tvorbu z Glasgowa.

Ahoj Jindro!
Jsem starý rocker, kterého kdysi (cca 1982) uchvátila vlna zvaná GEN. Pak však přišla vlna v podobě 2- leté zelené přestávky, avšak nad praporem značky zůstalo ticho. Na Vaše koncerty na Opavsku v Hati atd. na rock festivalech se nedá zapomenout ani dnes. Když jsem objevil na www stránkách obnovení skupiny  v podobě názvu GEN 2000, vrátil jsem se oněkolik let zpět , a moc vám fandím , aby vám to co nejdýl spolu hrálo. Nenechejte se odradit dobou ani nostalgií a dělejte radost věrným!!!    Rocker Olin. 

Zdravím pane Vobořil,

před chvílí jsem zase dočetl Vaše stránky a nemohl jsem  Vám nenapsat svůj názor.

Vaše stránky jsou naprosto skvělé. Nemyslím vzhledem, ale obsahem. Určitě stojí za to je přečíst několikrát.

                                   Klobouk dolů.

                                    Přeji Vám zdraví, ať  se daří.

                                                                                  Luboš Sokolík, Jižní Čechy


SMS od Mirka Gärtnera po koncertě v paláci Akropolis dne 21.10.2007 :
Jindro!
Nezbývá mi, než tobě a Pepovi vyseknout poklonu. Jste skvělí muzikanti a udělali jste toho moc pro muziku. Díky Bohu za vás a ať vám Pán  žehná.

SMS od Pepy Kůstky po zkoušce na koncert Gen 2000 v paláci Akropolis. dne  7.10.2007 :
Petr si pochvaloval tvoje hraní na basu. Já taky.